Buldok (skupina)
Z Metapédia
Buldok bola česká nacionalistická hudobná skupina. Ich texty sú inšpirované romantizmom, národnou hrdosťou a indoeurópskou mytológiou.
Obsah |
[úprava] Albumy
Patriot (1992)
- Náš hněv
- Invaze
- Probuď se, Evropo
- Bílí králík
- Pochoden
- Tvůj boj
- Pátek
- Zítřek
- Skinhead
- Bílá bouře
- Renee
- Patriot
- Elita
- Buldok
Oheň a led (1994)
Screwface (1996)
- Screwface
- Valkýra
- Zabíjej
- Zrazený muž
- Národe vstaň!
- Memories
Triumf (1997)
- Nová krev
- Křídla osudu
- Norimberk
- Den provazu
- Soumrak národa
- Mission:Spandau
- Exodus
- The first of tomorrow
- V krvi a víře
- Triumph of the will
- In Memoriam in perpetuum
Creed of Iron (1998)
- Creed of iron
- A storm comes with the rain
- The stranger
- The strong survive
- The tears are coming
- A servant when he reigneth
- Secular law
- Ode to Bob Mathews
Blood and Soil (1999)
- Blood and soil
- Salutation to the brave
- Faith, family and folk
- The down of the dusk
- Where the ravens screamed over blood
- The flag of truth
- December's fire/Robert's star
- The heart of a snake
- I don't care if you'll die
- A man alone against the world
- Breeding to the decay
- Four walls of pain
Oheň a led (new) (1999)
- Wyrd
- Železný sen
- Impérium
- Keltský válečník
- Poslední legiony
- Popel a krev
- Sigurdova smrt (inštrumentálna)
- Ragnarok
- Tajemství run (inštrumentálna)
- R.I.P.
- Oheň a led
- Oskumenjars (inštrumentálna)
- Slzy žen
- Meč otců
- Kult ohně
[úprava] Texty
[úprava] Screwface
[úprava] Valkýra
Znovu na hřmícím bitevním poli,
kde valkýry tě doprovázejí.
Panenské služebnice Ódinovi,
vládnoucí vítězství a smrtí.
Ref:
Když válečnou pláň noc zalila tmou,
do říše mrtvých vstupuješ provázen valkýrou.
Ty, který ses vydal cestou tou,
teď zůstáváš jen vzpomínkou.
Božská krása zdobí její tvář,
vládkyně osudu hrdých válečníků.
Valkýry otvírají cestu k věčnosti
pro duše padlých.
Sníh se třpytí v slunečných paprscích,
zbrocený krví a zdupaný kopyti koní.
Tvou duši provázejí k branám Valhally
válečníků cestou poslední.
A božská krása zdobí její tvář,
vládkyně osudu hrdých válečníků.
Valkýry otvírají cestu k věčnosti
pro duše padlých.
Ref.
Taky já chci vidět valkýry,
až měsíc vstoupí do poslední fáze.
Naše hrdé duše proti zvířecí zášti,
tvou (...) ohnivá záře.
A božská krása zdobí její tvář,
vládkyně osudu hrdých válečníků.
Valkýry otvírají cestu k věčnosti
pro duše padlých.
[úprava] Oheň a led
[úprava] Popel a krev
Úsvit časů, prokletí, démonům sílu dál,
on na křídlech draků z temnot bolest rozdával.
Zabíjal ohněm, poznal meč a jeho moc,
když stíny predátorů pohltily noc.
Prosil bohy toužil stát se jejich otrokem,
když hltal jed z žil nesmrtelných zaplatil životem.
Veden osudem, do dne kdy šepot wyrdu čas zastaví,
a triumf smrti chladem svím tě pohltí.
Kopí Oskumenjars, branami nebes střemhlav letí,
slávu střída pád, ze všeho zůstane jen popel a krev.
Soumrak věku, dravec kořist ve svých spárech má,
oči vlků roucho temných hvozdů ukrývá.
Had stvořil kruh, v jehož stredu srdce má,
již márně, pýchou zlomen, bohy proklína.
Ty chtěl ses stát spasitelem, poznát tajný řád,
tys prodal sám sebe, abys získal víc než můžeš dát...
Veden osudem, do dne kdy šepot wyrdu čas zastaví,
a triumf smrti chladem svím tě pohltí.
Kopí Oskumenjars, branami nebes střemhlav letí,
slávu střída pád, ze všeho zůstane jen popel a krev.
Popel a prach z tvých kostí, věčnost bude tvá,
krev v žilách potomků dědictví uchová...
Plemeno hada ukončilo rytmus času,
pán ohnivé mlhy proklel otrocký lid.
Krev černá burácí tepnami bytí,
kazatel přivedl slepé ovce, nad propast.
Veden osudem, do dne kdy šepot wyrdu čas zastaví,
a triumf smrti chladem svím tě pohltí.
Kopí Oskumenjars, branami nebes střemhlav letí,
slávu střída pád, ze všeho zůstane jen...
Popel a krev...
Popel a krev...
Popel a krev...
[úprava] R.I.P.
Padá sníh, já vzpomínám na ten čas,
kdy si sám pevně po mém boku stál.
Vidím strach v očích našich nepřátel,
sotva jen zdáli zahlédli tvůj stín.
Náhle ti kynou dívky jedoucí na koních,
válečník opouští bojište na křídlech valkýr.
Bíly keltský kříž na hrobech hrdinů,
navždy ztracení v krvavém větru změn.
Ódin je povolal do síni Valhally,
jejich duše však tu stále s námi jsou.
Havrani nesou na křídlech jména těch,
zabitých zrádnou rukou nepřátel.
Nejlepší muži z národů evropských,
jejich příklad je cestou svobody.
Taký já chtěl bych vidět ty dívky jedoucí na koních,
válečník opouští bojište na křídlech valkýr.
Bíly keltský kříž na hrobech hrdinů,
navždy ztracení v krvavém větru změn.
Ódin je povolal do síni Valhally,
jejich duše však tu stále s námi jsou.
Kam sahá pamět rasy mé, tam nedohlédne lidský zrak,
sídlí tam duše padlých, čekají naše znamění.
Vzpomínky jasně patří jim, oni z nás byli nejlepší,
přemýšlím kolik ješte z nás zaplatí tu nejvyšší daň.
Válečník opouští bojište na křídlech valkýr...
Bíly keltský kříž na hrobech hrdinů,
navždy ztracení v krvavém větru změn.
Ódin je povolal do síni Valhally,
jejich duše však tu stále s námi jsou.
Bíly keltský kříž na hrobech hrdinů,
navždy ztracení v krvavém větru změn.
Ódin je povolal do síni Valhally,
jejich duše však tu stále s námi jsou.
[úprava] Meč otců
Vyrváno z lůna země, srdce z nějž život vyprchal.
Zpustošeným krajem morové větry táhnou dál.
Žulové hroby otců, pokryty prachem prošlých let.
Hleď, tvá zem zmírá, teď musí přijít vzboury čas...
Země má probuď se, otevři oči, matko má,
zde klečí tvůj zraněný syn a věrnost ti přísahá.
Krví svou zaplatí cenu tvojí svobody,
už nic nezastaví nás až přijde náš den.
Pohlédni za horizont, země předků svých,
bolest patriotů svírá srdce tvé.
Na stránkách starých kronik dávné příběhy,
plné hrdinských činů, zrady a podlosti.
Teď přišel čas vzít meč otců
a s vírou v srdci chránit budoucnost...
Země má probuď se, otevři oči, matko má,
zde klečí tvůj zraněný syn, věrnost ti přísahá.
Krví svou zaplatím cenu tvojí svobody,
už nic nezastaví nás až přijde náš den.
Teď přišel čas vzít meč otců
a s vírou v srdci chránit budoucnost...
Země má probuď se, otevři oči, matko má,
zde klečí tvůj zraněný syn, věrnost ti přísahá.
Krví svou zaplatím cenu tvojí svobody,
už nic nezastaví nás až přijde náš den.
Evropo, probuď se, otevři oči, matko má,
tak jako fénix z popela, povstaň v nové kráse.
Uslyšíš zvony znít ve všech městech zemí svých,
vítr změn ti přináši novou svobodu...
[úprava] Triumf
[úprava] Norimberk
Pozri tiež: Norimberské procesy
Devatenácetčtyřicetpět, země voněla krví,
vzduch nesl pachuť smrti a zrady,
masakry válečných zajatců a hlavy imperátorů byly první daní poroby.
Jidáš to znovu roztočil,
v průletu dejin zahájil hysterii sebelítosti...
Prastarý Norimberk navlékl roucho hanby,
kletba najvyšších kněží znovu ukázala světu svou moc.
Evropské národy stratili naději...
Země vpila krev a prach pokryl těla mrtvých evropských synů,
bratrovražedný boj, který vehnal tvou zem v náruč rudého otroctví.
Na brehu Mrtvého moře zavlál prapor s hvězdou Davidovou,
ilumináti pili z pohárů vítězství...
Dotkni se svou vírou hvězd a pohleď pravde světa v tvář,
odhal dílo jejich a dej jim to, co patří synům pekel...
Noc je temná jako zlo,
hvězdy se řítí jak naděje.
Vzpomínky kalné jako zrak, vězni míru.
Ďábel se srpem a kladivem,
přišel se slibem svobody,
s posvěcením těch, jež plánovali Norimberk...
Dotkni se svou vírou hvězd a pohleď pravde světa v tvář,
odhal dílo jejich a dej jim to, co patří synům pekel...
Země vpila krev a prach pokryl těla mrtvých evropských synů,
bratrovražedný boj, který vehnal tvou zem v náruč rudého otroctví.
Na brehu Mrtvého moře zavlál prapor s hvězdou Davidovou,
ilumináti pili z pohárů vítězství...
Poslouchej zvonu hlas a srdce tep v znamení nových věku,
křištálový úsvit civilizace západní.
Poslední střetnutí, prokletý Pentateuch,
přichází konec milenia Mojžíšova proroctví.
Evropské národy, teď máme naději!
[úprava] In Memoriam in Perpetuum
Hrdý měsíc skryl v oblacích svou tvář,
bílý diamant vysoko v hvězdných korunách.
Heroický monument chladem mramoru strážil tvůj klid
v sutinách mizí jak bolestných vzpomínek stín.
Náhrobek beze jména zašel věkem, padá déšť,
v podzimním svitu luny krutý větru dech.
Národ zapomněl na svůj věrnosti slib,
povinost synů až se obloha nachem zabarví.
Víra je pevná jak chrám tisíciletý,
do našich srdcí touhu změny navrátí.
Z hlubin věků jméno Vůdce zazáří,
krajem ozvěna přísahy zaburácí.
V kalužích matných prohlížíš si svoji tvář,
touha a poznání sílí jako déšť po kapkách.
Ocelově šedá nebesa plují jak koráb Charónův,
spoutaný národ sluzy bolesti prolévá.
Poslední válečník na své cestě k vítězství
vrátil slávu zemi do výšin nebeských,
boj poslední za svůj ideál
in memoriam in perpetuum.
Stíny mrtvých provází nás na cestách,
bolest v srdci naše pýcha vystřídá.
Návrat vládce v paprscích za řevů,
nová epocha promění fantazii snů.
Příchod bohů probuzených v temnotách,
hradby krutovládce rozdrceny v prach.
Svazky prutů připevněny k sekerám,
Fénix, znovuzrozen, vzlétne ke hvězdám...
[úprava] Creed of Iron
[úprava] Ode to Bob Mathews
Autor textu: David Lane
It was the eighth day of December
In nineteen eighty-four.
A full moon witnessed to the deed
On the nation's western shore.
Bob Mathews made his final stand,
He vowed he'd run no more.
He loaded his gun and spit in the eye
Of the jews and their federal whore.
The blood of Leonidas,
And Custer and Stonewall, too,
Ran in the veins of this White man,
To their memory he was true.
Two weeks before in Portland town,
They'd tried to lay a snare,
Thirty-five of the federal dogs,
Bob Mathews whipped em there.
So, they rounded up an army
Of maggots and faggots and reds.
Race traitors and cowards and jackals.
And other kinds of feds.
The jews had given the orders.
Race traitors would obey.
By the hundreds they came to murder
The greatest White man of his day.
They brought helicopter gunships.
And their army did deploy.
They thought they could break the spirit
Of this fearless rebel boy.
But even as they poured their fire
Through barricaded doors.
His bullets whistled by the heads
Of treasonous federal whores.
The gunships felt his bullets first
And quickly flew away.
For thirty-six hours, a day and a half,
He held the dogs at bay.
With tear gas next they filled the house,
Twice broke inside the doors.
But rapid fire soon drove out
The devil's federal whores.
They knew they'd met their match.
So they set the house on fire.
And soon the flames touched the sky.
A Viking funeral pyre.
White brother, how I miss you.
Who can take your place?
As the leader of the army
That fights to save our race?
As you march through fair Valhalla.
Asgard's mighty hall.
Number one among the Vikings.
I can hear you call:
„Arise, you Aryan Warriors.
I've shown you how to fight!
You owe it to my children
To battle for the right.“
Preklad: Óda na Boba Mathewsa
Bol ôsmy deň decembra
roku tisícdevätstvo osemdesiatštyri.
Plný mesiac bol svedkom udalostí
na západnom brehu vlasti.
Bob Mathews zaujal svoje posledné postavenie,
prisahal, že viac nebude utekať.
Nabil svoju zbraň a pľul do tváre
židom a federálnym bastardom.
Krv Leonida,
a tiež Custera a Stonewalla,
prúdila v žilách tohto bieleho muža;
verne napĺňal ich odkaz.
Dva týždne predtým v meste Portland,
sa ho pokúsili chytiť do pasce.
Tridpaťpäť federálnych psov,
tam ich Bob Mathews dostal.
A tak zhromaždili armádu
červov, buzerantov a červených.
Zradcov rasy, zbabelcov a hyen
a ďalších fízlov.
Židia dali príkazy
zradcovia rasy poslúchli.
V stovkách prišli zavraždiť
najväčšieho bieleho muža svojho času.
Privolali vrtuľníky s guľometmi,
rozmiestnili aj svoju armádu.
Mysleli si, že dokážu zlomiť ducha
tohto nebojácneho odbojného chlapíka.
Ale aj keď liali oheň
cez zabarikádované dvere,
jeho guľky lietali okolo hláv
zradných federálnych bastardov.
Vrtuľníky zacítili jeho strely ako prvé
a rýchlo odleteli preč.
Tridsaťšesť hodín – jeden a pol dňa,
držal federálnych psov v problémoch.
Následne mu dom zaplnili slzným plynom,
dvakrát sa vlámali dovnútra cez dvere.
Ale prudká streľba čoskoro zahnala späť
federálov, diablových sluhov.
Vedeli, že našli rovnocenného protivníka,
tak zapálili jeho dom.
Čoskoro plamene stúpali k oblohe:
ako vikingská pohrebná hranica.
Biely brat, ako mi len chýbaš,
kto môže zastať tvoje miesto?
Ako vodcu armády,
ktorá bojuje za záchranu našej rasy?
Ako kráčaš cez jasnú Valhallu,
úžasnú sieň Asgardu,
číslo jeden medzi Vikingami,
počujem Ťa volať:
„Povstaňte, árijskí bojovníci,
ukázal som vám, ako bojovať!
Dlžíte to mojim deťom,
bojovať za to správne.“
