NSDAP

Šablóna:Infobox politická strana Národně socialistická německá dělnická strana (německy: Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP), též označovaná jako nacistická strana, byla německá krajně pravicová) politická strana, jež vznikla 24. února 1920 přejmenováním Německé dělnické strany (německy: DAP, Deutsche Arbeiterpartei), již založili Anton Drexler a Karl Harrer 5. ledna 1919 v Mnichově. Její členové se nazývali nacisté (spojení/zkratka slov nacionální a socialisté). K hlavním znakům nacismu patřil krajní šovinismus, revanšismus, rasismus, antisemitismus a pangermanismus.Šablóna:Fakt/dne Strana používala sociální a nacionální demagogii a teror proti svým skutečným či domnělým oponentům. Propagandisticky těžila jednak z odmítání mírových smluv ukončujících první světovou válku, jež Německu jako poraženému státu vnutily vysoké válečné reparace a další omezení, jednak z antisemitismu a šovinismu části Němců, a konečně z ekonomických dopadů první světové války, hyperinflace a později také Velké hospodářská krize na obyvatelstvo.

V čele NSDAP stál po většinu její existence Adolf Hitler, který zavedl v Německu nacistickou totalitu, jež se u moci držela 12 let (1933 – 1945), kdy bylo Německo poraženo ve druhé světové válce. V roce 1945 byla nacistická strana Mezinárodním vojenským tribunálem během Norimberského procesu prohlášena za zločineckou organizaci.

Historie

20. roky

Delegácia NSDAP v Coburg u, október 1922

31. júla 1919 bola v Nemecku prijatá Weimarská ústava a vznikla federatívna parlamentná republika. Zákonodarnú moc tvoril Ríšsky snem (dolná snemovňa), do ktorého sa volí pomerným spôsobom a každý poslanec predstavuje 60 000 voličov, a Ríšska rada (horná snemovňa), kde sa schádza zástupcovia 17 spolkových štátov. Výkonnú moc predstavuje kabinet s kancelárom v čele. Prezident, hlava štátu, je volený na 7 rokov a vymenúva a odvoláva kancelára. Právo voliť majú všetci nemeckí občania, ktorí sú mužského pohlavia a starší 20 rokov.

Rok po skončení prvej svetovej vojny, v ktorej Nemecko stálo na strane porazených, zakladá Anton Drexler v Mníchove Deutsche Arbeiterpartei (DAP). Pre nemecký štát to nebola ideálna doba. Zem vyčerpala vojna a chaos vzniknutý v jej dôsledku sa ťažko dáva do poriadku. Navyše je na spadnutie ratifikácie Versaillskej mierovej zmluvy (10. januára 1920), ktorá posunie hranice v neprospech Nemecka, ukladá mu platiť veľké reparácie a redukovať armádu. Adolf Hitler pôsobil v roku 1919 ako agent reichswehr u (nemeckej armády) a mal za úlohu sledovať mníchovskej extrémistické organizácie. David Welch, Nemci proti Hitlerovi, Opozícia v tretej ríši 1933 -1945, Euromedia Group ks, 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.6 - 31 </ ref>. Jednou z týchto sledovaných strán bola aj nacionalistická DAP, do ktorej v roku 12. 9. 1919 Hitler vstúpil. Strana mala vtedy medzi 20 až 40 členov . David Welch, Nemci proti Hitlerovi, Opozícia v tretej ríši 1933-1945, Euromedia Group ks, 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.6- 31 </ ref>. Nacionalistické a antisemitistické názory panujúcej vo vedení strany lahodí uchu novo prichádzajúceho a ten sa s nimi sžíva.

Strana DAP sa premenovala na NSDAP (pôvodne mala byť premenovaná na Sociálna revolučné strana) a 27. januára 1920 je zverejnený jej pětadvacetibodový program, ktorý stavia na šovinizmu a požaduje napríklad odmietnutie Versaillskej zmluvy, vytvorenie Veľkého Nemecka či zoštátnenie podnikov. Pod týmto programom bol podpísaný Drexler, ale program už bol čiastočne ovplyvnený aj názory Adolfa Hitlera.David Welch, Nemci proti Hitlerovi, Opozícia v tretej ríši 1933-1945, Euromedia Group ks, 2005, ISBN 80-242 -1379-6, str.6-31 </ ref>. Do čela strany sa 29. júla stavia Hitler. Za mesiac od svojho zvolenia zakladá Telovýchovné a športové odbor - predchodca neslávne známe SA (Sturmabteilung - úderné jednotky). Má tak v rukách polovojenskú jednotku proti demokratickým a socialistickým vplyvom. Armáda aj polícia sú voči pravicovým násilnostiam zhovievavé. Už v roku 1921 sa prejavuje Hitlerovo politické nadanie, nielenže schopne dosadzuje ideologicky blízke jedinca do dôležitých funkcií, ale aj umne nakladá s propagandou a verejnými prejavmi. Po spore s Drexler, zložil Adolf Hitler 11. 7. 1921 svoju funkciu vo vedení strany a vymienil si, že ak sa má vrátiť späť do čela NSDAP, tak mu musí byť priznané neobmedzené kompetencie. Hitler tak dosiahol toho, že bol v júli 1921 zvolený za predsedu strany s priznanými diktátorskými právomocami. David Welch, Nemci proti Hitlerovi, Opozícia v tretej ríši 1933-1945, Euromedia Group ks, 2005, ISBN 80-242 -1379-6, str.6-31 </ ref>. Anton Drexler sa stal čestným predsedom a stratil v strane vplyv. Hnutia v novembri má okolo 3 000 členov. Už teraz Hitler spoznáva význam práve symbolov, mýtov a rituálov, ktoré prehĺbi vieru vo stranu a zakorenia v ľuďoch nacizmus. Dokazujú to uniformy s insígniami, stranícka zhromaždenie aj pozdrav - v dnešnej dobe zakázaný - "Heil Hitler". NSDAP vydávala aj noviny, ktoré sa nazývali Völkischer Beobachter. Aj jeho výrečnosť získava čoraz viac stúpencov, ale stále sa táto extrémistická strana drží na okraji volebného spektra.

Prebal knihy Mein Kampf

Roku 1923 za nepokojov (z dôvodov inflácie) je Gustav Stresemann menovaný kancelárom - bavorská vláda mu odmietla poslušnosť. V tejto dobe hrozilo rozdelenie Nemecka aj kvôli rozpoltenosti ostatných regiónov. Využil toho Hitler za pomoci Ericha Ludendorffa a prepadol s oddielom SA-manov zasadnutí bavorskej vlády v Bierhalle (preto sa táto akcia nazýva Mníchovský pivný puč). Bol to tak jeho prvý pokus získať úrad ríšskeho kancelára. Po rozohnanie "pochodu" na Mníchov (zorganizovaného po vzore Mussolini ho) ríšsku obranou bol Adolf Hitler odsúdený na 5 rokov. 9. novembra 1923 bola NSDAP rozpustená a nepripúšťa na celom území Nemecka. Adolf Hitler, ktorému bol trest skrátený na 9 mesiacov, sa za mrežami nenudil. Nadiktoval Rudolf Hess knihu Mein Kampf - v podstate ideový program strany. 1925 obnovuje po svojom prepustení Adolf Hitler NSDAP - v tom istom roku vychádza aj Mein Kampf. Pred 4 000 stúpenci prednáša Hitler svoj prejav, v ktorom označil svoj cieľ - získať moc legálnymi prostriedkami.

Od polovice dvadsiatych rokov útočí Hitler vo svojich prejavoch čoraz častejšie na marxizmus, ktorý pokladal za politický a ideologický produkt židovstva David Welch, Nemci proti Hitlerovi, Opozícia v tretej ríši 1933-1945, Euromedia group ks, 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.6-31 </ ref>. Židia sa tak pre Hitlera stali synonymom boľševizmu a marxizmus ním bol chápaný ako politická podoba judaizmu . David Welch, Nemci proti Hitlerovi, Opozícia v tretej ríši 1933-1945, Euromedia Group ks, 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.6-31 </ ref>. V období 1925 - 1929 sa vyhranené strane nedarilo. Nemecko hospodársky rástlo a smerovalo k demokracii. Hoci sa radikálne členovia strany pokúša o rozvrat Weimarskej republiky, neznamenajú väčší problém. Roku 1928 získava strana len 12 (1,9%) poslaneckých mandátov.

Prápor NSDAP

30. léta

Hitler s členy NSDAP v roce 1930

S hospodářskou krizí se situace mění. NSDAP zažívá volební úspěch. Strana se snaží ovlivnit celý národ. Bylo to řečeno i v díle Mein Kampf: Nové hnutí, které si za svůj cíl vytyčilo opětovné vybudování německého státu s vlastní suverenitou, musí svůj boj bezezbytku zaměřit na získání širokých mas obyvatelstva.[1] NSDAP se pokouší zachytit co nejvíce voličů. Střední vrstvy a rolníky láká slibovaný boj s nezaměstnaností (začátkem 30. let byly v říši 3 miliony lidí bez práce), průmyslníky zase zajímá, že NSDAP nechce mít nic společného s komunisty a neslibuje podporu dělnictvu, i proto se do nacistických pokladen hrnou sponzorské dary. Demagogickou agitací postupně získává členy takřka všech sociálních skupin. Imponuje i mladé generaci díky své odhodlanosti a též charismatickým vůdcem. 23. ledna 1930 se durynským ministrem vnitra stává Wilhelm Frick – první nacista ve státní funkci. 14. září 1930 rezignoval kancléř Brüning a vypsal všeobecné volby. Na úkor většinou umírněných dostávají nacisté v říšském sněmu 107 (17,5 %) poslaneckých mandátů, tedy 6 400 000 hlasů. Stávají se tak druhou nejsilnější stranou v říši – to vítají i lidé z různých končin světa, kteří si přejí jakkoli zabránit bolševismu.

Hitler nadále řeční o silném Německu a znovu připojení ztracených území Versailleskou smlouvou. Během tohoto roku se stahují spojenecké jednotky z bývalých částí říše – ze Sárska, z Porýní. Roku 1931, kdy vyhlásila Danatbank bankrot a tím se odstartoval i postupný finanční krach všech bank, se ocitá téměř 6 milionů lidí bez práce. To nahrává komunistům a nacionálnímu socialismu. Adolf Hitler se spolčuje s tiskovým magnátem Alfredem Hugenbergem. Hitlerovy proslovy tak mají velkou publicistiku. Emil Kirdorf a Fritz Thyssen, porúrští průmyslníci, taktéž podporují NSDAP, která má nyní cca 800 000 členů.

V prezidentských volbách 13. března 1932 se Adolf Hitler umisťuje až druhý s 11 miliony hlasy, hned za maršálem Paulem von Hindenburgem. Ve volbách parlamentních obdrží nacionální socialisté 230 mandátů, sociální demokraté 133, střed 97 a komunisté 89. Ačkoli jsou nacisté nejsilnější, nemají většinu pro vytvoření vlády a odmítají spolu s komunisty vytvoření vlády koaliční. Hitler i odmítl místo vícekancléře pod von Papenem. Po vyslovení nedůvěry von Papenově vládě a po jeho odstoupení se situace nezlepší. Komunisté získávají několik hlasů na úkor socialistů, ale setrvává se na mrtvém bodě. Prezident von Hindenburg podává Hitlerovi nabídku na kancléřství, avšak v omezené formě, což Hitler nepřijímá: „Buď všechno, nebo nic!“.

Za tvrdé, neúprosné politické kampaně zachvátil 27. února 1933 budovu říšského sněmu požár, z něhož Hitler obvinil komunistická hnutí. Von Hindenburg to použil jako důvod pro vyhlášení dekretu, jenž omezil ústavní svobodu slova, tisku etc., což umožnilo v podstatě neomezené řádění nacistických sil.

V březnových volbách získala NSDAP 44 % hlasů a v koalici s německou nacionální stranou to činilo 53 %. I když to není převážná většina, kvůli dezorganizovanosti opozičních stran, uchopila NSDAP moc do svých rukou. Hitler tak směl po další čtyři roky vládnout pomocí dekretů. Svými diktátorskými pravomocemi upevnil svou moc. Znamenalo to v podstatě konec Výmarské ústavy. Hned se postavil proti nezávislým odborům, Židům a jiným politickým stranám. Židé byli hromadně propouštěni ze státních pozic. Byly jim bojkotovány obchody, podniky a i lékařské či advokátské praxe. Vedení odborů bylo pozatýkáno a místo něj byli dosazeni nacisté. Hitler si mistrnými tahy získal i přízeň dělníků, jelikož zakládal pracovní tábory pro mladé a nové práce se dostalo i díky snaze o znovuvyzbrojení. Svět se maximálně vzmohl na plané výhružky. Pod patronací fanatického ministra propagandy Josepha Goebbelse se pálily knihy mnohých autorů – Einsteinem počínaje a konče Freudem. Svět mlčel, i když se NSDAP 14. července 1933 ustanovila jedinou legální stranou v Německu – ostatní strany byly zakázány. Nový říšský sněm byl podpořen 92 % voličů – zbytek, odpůrci nacismu, odevzdali prázdný volební lístek. V říši bylo schváleno i vystoupení Německa ze Společnosti národů.

Nacistický rozhlasový vůz během volební kampaně k prezidentským volbám v roce 1932 v Berlínském obvodu Pankow

Hitler zakládá lidové soudy a ruší i běžnou právní ochranu občanů. Z často vykonstruovaných procesů jsou odsouzení posíláni do koncentračních táborů zřízených taktéž již roku 1933 (například v Dachau).

Adolf Hitler si takříkajíc sám zametl před prahem díky čistkám trvajícím od 30. 6. do 2. 7. 1934. Pro tento masakr vedení SA, Hitlerových odpůrců a sociálních živlů NSDAP se vžil název Noc dlouhých nožů. Hitler se tak zbavil lidí, kteří by mohli oslabit jeho moc. Například SA, mající v roce 1934 3 miliony členů, mohla směle konkurovat armádě. Mezi cca 1 000 zavražděnými osobami nechyběl ani velitel SA Ernst Röhm, spoluzakladatel strany Gregor Strasser či exkancléř Schleicher. Akci provedly polovojenské jednotky SS (Schutzstaffeln der NSDAP ), které byly založeny roku 1925 k ochraně funkcionářů NSDAP. SS vedené od roku 1929 Heinrichem Himmlerem se posléze prosadí jako samostatná složka, jako obávaný bezpečnostní aparát v Říši.

Nacistický režim už dost silný si připisuje 19. září i úřad prezidenta, jímž se po smrti 87letého Paula von Hindenburga stává Hitler. Zákon z 1. srpna dovoluje spojení prezidentské a kancléřské funkce – Hitler stejně upřednostňuje oslovení „der Führer“, vůdce.

Na mezinárodní scéně se strana, představovaná v první řadě Hitlerem, chová taktéž nevybíravě. Pokusí se o vpadnutí do Rakouska, kterému zabrání promyšlený Mussoliniho tah, a oproti Versailleské mírové smlouvě neustále zvyšuje stavy své armády. Zavádí všeobecnou brannou povinnost a na veřejnost prosakují zprávy i o založení letectva. Jako argument pro znovuvyzbrojení předkládá Hitler taktéž nepovolený růst armády SSSR a Francie. Zastrašovací diplomacie se NSDAP daří. 1936 obsazuje Porýní. Další roky postupuje podle plánu, vytyčeného svým generálním štábem, na získání Sovětského svazu a Evropy.

Oblíbenost nacistů v Třetí říši stoupala díky národnímu hospodářskému růstu. Zbrojení dalo práci nezaměstnaným, stavěly se budovy, byty a dálnice. I pořádání olympijských her v Berlíně 1936 si připsal Hitler jako propagandistický tah. Oblíbenost „vůdce“ se zvyšovala a občané byli hrdi na svou zem.

Stranický preukaz z roku 1939

Další smutnou kapitolu pro židovskou populaci zahájilo přijetí norimberských zákonů 15. září 1935. Tyto tvrdé rasové zákony mají ospravedlnit kruté zacházení s Židy. Zbavují je občanských práv, omezují jejich vlastnictví. Bohužel to nejsou poslední antisemitistické zákony schválené NSDAP. Jejich platnost se posléze rozšiřovala i na dobyté země během 2. světové války.

Další etapou holocaustu – vyvrcholením represí proti židovskému národu - se stal pogrom v noci z 9. na 10. 11. 1938 (tzv. křišťálová noc). SA a NSDAP se mstila pod záminkou vraždy německého úředníka na velvyslanectví v Paříži židovským mladíkem. 91 Židů přišlo o život, 7 000 židovských obchodů bylo spolu s židovskými školami a synagogami vypleněno a zapáleno. Nejenže v následných procesech bylo posláno 30 000 Židů do koncentračních táborů, ale židovská komunita musela ještě zaplatit odškodné 1 miliardu marek. V důsledku další postupné arizace se nehledělo na hanebnost diskriminačních opatření.

Situace se horšila pro všechny rasy nearijského původu. Ozbrojené jednotky podléhající velení NSDAP terorizovaly národy. Adolf Hitler uchvacoval svými fanatickými idejemi miliony následovníků a své odpůrce tvrdě potíral. Se stoupenci po boku - ministrem letectví Hermannem Göringem, ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a Heinrichem Himmlerem, vůdcem SS a velitelem Gestapa – se odvážil vkročit do dějin bezohledným rozpoutáním druhé světové války.

Podpora NSDAP ve společnosti

Poté, co se moci v NSDAP ujal v roce 1921 s konečnou platností Hitler, získávala strana pozvolna stále více příznivců ve všech společenských třídách.

Podpora průmyslníků

Po svém znovuzvolení do čela starny v roce 1921, Hitler zavrhl původní socialistické ideály své strany a získal si tím přízeň velkých průmyslníků a středostavovských voličů . Začal být stále častěji zván do prominentích salonů, kde se setkal s celou řadou důležitých lidí z řad armády a z podnikatelských kruhů, kteří mu později pomohli na cestě k moci. Nacisté potřebovali stále větší sumy peněz na volební kampaně a na financování provozu stranického aparátu, SA a SS. Straně tak finančně pomáhali němečtí průmyslníci, jako např. uhlobaron Emil Kirdorf, který ovládal černé politické fondy, tzv. porúrskou pokladnu, do které přispívali majitelé dolů v Porúří, kteří spoléhali na to, že se nacisté tvrdě vypořádají s odboráři a komunisty. Finanční pomoci se strana dočkala také od ocelářských magnátů Fritze Thyssena a Alberta Voeglera. Tichá podpora plynula i od dalších průmyslníků jako byl např. Georg von Schnitzler z chemického podniku I. G. Farben, Wilhelm Cuno z Hamburg-Amerika-Line, kolínský průmyslník Otto Wolf nebo kolínský bankéř Kurt von Schroeder. Přispěla také řada bank a finančních institucí – mimo jiné Deutsche Bank, Dresdner Bank nebo pojišťovna Allianz .

Podpora armády

Většina vyšších německých důstojníků se nikdy nesmířila s porážkou v I. světové válce a s nástupem republikánského zřízení . Armádě imponovalo jaký význam přikládají nacisté vojenským záležitostem a v Hitlerovi spatřovala většina důstojníků obhájce jejich zájmů, který opětovně vyzbrojí Německo a zasadí se o revizi Versailleské smlouvy. Armáda tak nakonec mlčky přihlížela postupné likvidaci parlamentní demokracie v Německu a nastolení vlády jedné strany – NSDAP. První hlasy odporu se v armádě objevily až na přelomu let 1937 a 1938, kdy první skupinky důstojníků došly k závěru, že je třeba Hitlera zastavit. Znepokojení v armádě nastalo především ve chvíli, kdy Hitler 5. 11. 1937 oznámil svůj záměr napadnout Československo .

Podpora konzervativních politických kruhů

V roce 1933 se dostalo NSDAP tajné podpory i od konzervativních politických špiček v Německu. 4. 1. 1933 se Hitler sešel s významným pravicovým politikem Franzem von Papenem, který se rozhodl spojit se s Hitlerem proti úřadujícímu kancléři Kurtu von Schleicherovi a jeho vládě . Schleicherova pozice byla otřesená a prezident Hindenburg začal vyjednávat s nacisty a Franzem von Papenem o nové vládě. V poslední fázi vedl Hitler tajné rozhovory o budoucí vládě s prezidentovým synem, plukovníkem Oskarem von Hindenburgem (který po nástupu nacistů k moci získal hodnost generála a značný majetek) . 30. 1. 1933 dosáhli nacisté a Franz von Papen svého – byla jmenována nová vláda a Hitler se stal kancléřem.

Podpora střední třídy

U střední třídy se NSDAP těšila rozsáhlé podpoře, jelikož nacisté přiživovali nenávist ke státům Dohody a usilovali o revizi Versaillské smlouvy. Nacisté také projevovali nesmiřitelný odpor k marxismu a bolševismu, tedy k ideologiím, které střední třída považovala za přímé ohrožení svých tradičních pozic ve společnosti.

Podpora justice

Mnozí konzervativní právníci a soudci nepatřili k přesvědčeným nacistům, přesto přivítali nárůst moci NSDAP a následně i Hitlerův režim . V nástupu tohoto režimu spatřovala justice návrat k právu a pořádku v autoritativním pojetí, tak jako tomu bylo za dob císařství. Od tohoto znovunastolení práva a pořádku si justice slibovala nárůst upadající prestiže. Justice se tak postupně zcela podřídila Hitlerově vůli a přestala hrát roli jednoho ze tří základních nezávislích pilířů státní moci .

Předsedové

• Anton Drexler (1920 – 1921)
• Adolf Hitler (1921 – 1945)

Členové

Stranický odznak

Počty členů

1938 v návaznosti na vývoj členství (1919-1933):

Datum	Členové
konec 1919	64
konec 1920	3 000
konec 1921	6 000
23. listopad 1923	55 787
konec 1925	27 117
konec 1926	49 523
konec 1927	72 590
konec 1928	108 717
konec 1929	176 426
konec 1930	389 000
konec 1931	806 294
duben 1932	1 000 000
konec 1932	1 200 000
konec 1933	3 900 000

Volební výsledky

Volby do Reichstagu z března 1933

Volby	Hlasy	%	mandáty
květen 1924	1 918 300	6,5	32
prosinec 1924	907 300	3	14
květen 1928	810 100	2,6	12
září 1930	6 409 600	18,3	107
červenec 1932	13 745 800	37,4	230
listopad 1932	11 737 000	33,1	196
březen 1933	17 277 000	43,9	288

Symboly strany

• Reichsadler.svg

  Reichsadler (říšská orlice) během nacistické váldy, reprezentující Nacistické Německo jako národní symbol (Hoheitszeichen)

• Reichsmark.jpg

  5 říšských marek před (1936) a poté, kdy byla přidána svastika (1938)

Související články

• Program NSDAP
• Nacistická hymna
• Sieg Heil
• Heil Hitler

Literatura

• Krieger, J. Oxfordský slovník světové politiky. Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha: 2000
• Pečenka M., Luňák P. a kolektiv. Encyklopedie moderní historie. Nakladatelství Libri, Praha: 1999
• kolektiv autorů. Encyklopedie osobností Evropy. Nakladatelský dům OP, Praha: 1993
• Kuklík, J., Kuklík J. Dějepis 4. SPN, Praha: 2005
• sestavil Bowman, S.,B. Kronika dějin 20. století. Columbus, Praha:1993
• Hitler, A. Můj boj. OtakarII., Pohořelice:2000

Externí odkazy

• Program NSDAP holocaust.cz